Moje seminární práce

ObrázekVodní dýmka

Historie

Odkud vodní dýmka vlastně pochází?

Na tuto otázku vám vlastně nikdo nedokáže dát přesnou odpověď. Obecně se má za to, že se vodní dýmka vůbec poprvé pravděpodobně objevila v Indii, před více než čtyřmi sty lety. Ještě starší zmínky však pocházejí z dob mnohem dávnějších , a to z časů, kdy staří Indové kouřili bylinné směsi a přírodní drogy přes kokosový ořech se dvěma trubkami.Impulsem pro vznik primitivních vodních dýmek bylo objevení omamných účinků konopí, které se původně pěstovalo pro své léčivé účinky. Kouření hašiše se ukázalo jako mnohem rychlejší a úspornější metoda, než užívání ve formě jedlé směsi. Ačkoli se tehdy jednalo o velmi jednoduchý model, který se skládal z vydlabaného kokosového ořechu a zasunutého dutého stébla trávy (tzv. narcíl), princip byl v podstatě stejný jako u dnešních dýmek. Obdobná zařízení se objevovala v průběhu věků po celém světě včetně Afriky i Evropy.

Vývoj v průběhu staletí

Indie se dýmka postupem času rozšířila i do dalších částí tehdejšího světa. Nejdříve do Egypta (zde nargíl), odkud pak putovala do ostatního arabských zemí a do Persie. Právě v Persii doznala dýmka výrazných změn. Rostlinný materiál, ze kterého se váza dříve dělala, byl nahrazen keramikou a místo brčka se začala používat hadice. Po objevu tabáku byla navíc k nádobě přidána bronzová miska (korunka). Ovšem svou současnou podobu získala dýmka až v Turecku (zde nargíle), v době, kdy se v tehdejší Evropě rozšířilo kouření tabáku. Většina zásadních úprav byla provedena v období vlády sultána Murada IV. (1623-1640), kdy byla dýmka na vrcholu své popularity a kdy se stala neodmyslitelnou součástí tehdejších kaváren. Mohutný nástup kuřácké kultury však jednu dobu znamenal zákaz kouření pod trestem smrti, který však byl po několika letech ke vší spokojenosti zrušen a etiketa kouření mohla volně růst.

Vodní dýmka dnes

V západní a střední Evropě a v Americe se dostaly vodní dýmky do širšího podvědomí veřejnosti koncem 19. a počátkem 20. století. Tou dobou byla vodní dýmka dokonce natolik módní, že nemohla chybět v žádném orientálním salonku a stala se na nějakou dobu pravidelnou součástí různých čajových dýchánků. Později, s boomem cigaret a nástupem rychlého životního stylu, se na dýmku opět poněkud zapomnělo. V dnešní době u nás ovšem prožívá svou druhou renesanci, také díky vzniku velkého počtu čajoven a podobných zařízení. V současnosti lze za domov vodní dýmky bez rozpaků považovat Egypt. Egyptská vášeň pro vodní dýmky se pozitivně promítla do záliby bublání i v dalších arabských zemích. Ve specializovaných řemeslnických dílnách v Káhiře dnes vznikají elegantní tvary nargill a dalších nepostradatelných částí vodních dýmek, ze kterých si lahodný kouř užíváme i my doma.

Části vodní dýmky

Obrázek

Karafa (váza)

Většinou skleněná nádoba, která se naplňuje vodou. Nicméně mohou být i v kombinaci dřevo silikon jako u vodních dýmek InSahar. Plní se tak, aby trubice (Stem) byla ponořena přibližně 2cm pod vodou. Může mít různé tvary a barvy. Také se může k tělu připevňovat buď těsněním, nebo šroubováním dýmky).

Karafy bývají vyrobeny nejen tak, aby dobře filtrovaly vodu, ale také pro potěchu oka. Proto je možné je koupit ve všech možných barvách a tvarech. Optimální je ale dýňovitý tvar z čirého nebo alespoň průhledného skla – je snadno vidět výška vody v nádobě a její zabarvení. Voda se doporučuje vyměňovat po každém kouření.

Tělo

Těla vodních dýmek se vyrábí nejčastěji z [[mosaz]i], nerez oceli, skla a podobně. Tělo je vyrobeno ze dvou částí. Ze srdce a stemu. Stem vede kouř z korunky do karafy, kde je spodní část ponořená do vody. Kouř, který projde přes vodu, je poté nasáván do srdce dýmky, které je tvořeno rozšířenou částí těla v místě, kde se nasazuje na karafu, a z něj je nasáván dál do šlauchu. Tradičně bývá tělo zdobeno tepáním či korálky, někdy dokonce vykládáno dřevem či drahými kameny. Moderní dýmky pak mohou mít tělo různě tvarované do podob zvířat ale i oblíbených komiksových postav

Šlauch

Šlauch má podobu hadice, kterou kuřák nasává kouř z dýmky, a napojuje se na její tělo. Skládá se ze samotné hadice a dvou koncovek, z nichž jedna se zasazuje do dýmky a druhou si kuřák vkládá do úst. Jako materiál na výrobu šlauchu bývá nejčastěji používán papír, obtočený kovovou pružinou a obalený textilií. Může být však vyrobený taky z PVC či tradičně z velbloudí kůže. Koncovky jsou obvykle z tvrdého dřeva s kovovým náustkem. Vnitřní materiál šlauchu má mimo jiné vliv na chuť tabáku, jelikož se v něm zachytávají částečky kouře a jen některé druhy šlauchů se dají uvnitř čistit.

Korunka

Korunky se dělí do několika typů. Phunnel, vortex, klasický egyptský a ještě pár dalších. Ta je nasazena na tělo přes gumové, či jiné těsnění. Klasický egyptský kotlík má miskovitý tvar na tabák a ve spod má díry. Phunnel má uprostřed komínek s jednou dírou. Vortex má uprostřed komínek, který má pod svým koncem několik dírek, díky tomu je lepší proudění teplého vzduchu.

Korunka se překrývá alobalem, který se pravidelně proděraví. Na tento povrch se pokládají žhavé uhlíky. Většinou se doporučuje dát mezi uhlíky a alobal alobalovou spirálku. Díky tomu nezhasínají uhlíky a hlavně se nepřepaluje tabák. Takto se vypařuje melasa a uvolňuje se hustý dým. Ten putuje tělem, přes vodu a šlauch až do plic. Využívají se i náhražky alobalu jako je Kaloud laotus, birdhunter a podobně.

Tarbuš

Často označován česky jako závětří. Tarbuš je plechová krytka, která brání teplu unikat do okolí a soustřeďuje jej u korunky, čímž se zlepšuje ohřev tabáku. Tarbuš má také estetickou funkci, takže bývá většinou zdobený.

  1. Do skleněné vázy vodní dýmky nalijte takové množství vody, aby po sestavení dýmky (spojení vázy s kovovým tělem dýmky) dosahovala voda 3až 5 cm nad spodní okraj kovové trubice, která zakončuje tělo dýmky. Jako náplň vázy můžete pro zpestření místo vody použít i mléko nebo přidat do vody led pro větší ochlazení kouře.
  2. Když máte ve skleněné váze správné množství vody, můžete dýmku sestavit. Nejprve spojte skleněnou vázu s kovovým tělem tak, že tělo (trubici a spodní část s těsněním) zasunete lehce do vázy. Kroucením potom zasunete tělo do vázy co nejníže, zároveň tím dýmku utěsníte. Pokud vám jde spojování těla a vázy dýmky kvůli těsnění ztuha, navlhčete těsnění vodou.
  3. Na kratší dřevěný konec hadice k dýmce navlečte malé pryžové těsnění, které je součástí balení vodní dýmky. Pak hadici s těsněním zasuňte do bočního vývodu z těla dýmky. Nyní vyzkoušejte, zda všechny spoje dobře těsní. Na otvor ve vrchní části dýmky přitlačte dlaň a ústy natáhněte vzduch z hadice, jako byste kouřili. Pokud ucítíte pod rukou tah a ve vodě neuvidíte bublinky, pak je vše v pořádku. Pokud ne, pečlivě překontrolujte všechny spoje, pravděpodobně Vám do dýmky proniká vzduch. Když máte dýmku správně sestavenou, pokračujte dále.
  4. Nachystejte si tabák a korunku k vodní dýmce. Rozdrobený tabák do korunky volně nasypte, obsah tabáku by měl dosahovat cca 3mm po horní okraj korunky. Tabák nepěchujte, jinak bude dýmka špatně táhnout. Poté si nachystejte čtverec alobalu o velikosti cca 15x15 cm na zabalení korunky s tabákem. Zabalení proveďte následovně: položte alobal na korunku s tabákem a okraje alobalu přesahující přes hranu korunky ohněte a pevně přitlačte po celém obvodu korunky tak, aby alobal všude dobře přiléhal. Nakonec do alobalu tam, kde zakrývá tabák, udělejte 30-40 dírek (dle velikosti korunky) malým ostrým předmětem, nejlépe špendlíkem nebo párátkem. Místo alobalu můžete též použít sítko, které je součástí balení dýmky, avšak lepší zkušenosti máme s používáním alobalu.
  5. Na vrchní část těla, kde jste rukou testovali neprodyšnost dýmky, navlečte větší pryžové těsnění (je součástí balení vodní dýmky). Pak nasaďte připravenou korunku a opět kroucením dobře upevněte.
  6. Konečně přichází na řadu samotné zapálení vodní dýmky. Pokud používáte rychlozápalné uhlí, tak: uchopte uhlík do kleštiček a zapalte jej sirkou nebo zapalovačem na okraji. Uhlík začne jiskřit. Počkejte, až se uhlík celý nažhaví – přestane jiskřit. Pak položte uhlík na alobal na korunce. Nikdy nepokládejte uhlík na korunku, dokud jiskří! Zkazí se pak chuť připraveného tabáku. Pokud používáte dřevěné uhlí tak: uhlík je třeba žhavit delší dobu, není možné jej zapálit sirkou či zapalovačem. Dá se žhavit v krbu, na plynovém sporáku (ale pozor nutno použít sítko pod varné sklo) nebo na ohništi. Jakmile vidíte, že uhlík celý žhne, uchopte jej do kleštiček a položte na alobal na korunce.
  7. A nyní je dýmka připravená a můžete začít kouřit. Natáhněte ústy vzduch z hadice. Ve skleněné váze by měla voda klokotat a po 3-5 silnějších nadechnutích byste měli vidět stoupající dým a cítit chuť tabáku v ústech.

Škodlivost

Často diskutovaná je škodlivost vodní dýmky v porovnání s cigaretami, v tomto ohledu se o objasnění situace postaral výzkumný tým z Americké University v Bejrútu (American University of Beirut/AUB) a University Svatého Josefa (St. Joseph University in Beirut/USJ). Výzkumy ukázaly, že kouř z vodní dýmky obsahuje velké množství chemických látek, které můžeme nalézt ve škodlivém cigaretovém kouři. Výsledky popírají, že by vodní dýmka byla zdravotně nezávadná. Průzkum AUB, který byl zveřejněn v roce 2003 v lednovém vydání Food and Chemical Toxicology: dehet, nikotin a těžké kovy obsažené v kouři vodní dýmky, vycházejícím z výzkumného kouřícího zařízení (k výzkumu byl použit obvyklý melasový tabák). Měření byla provedena za účelem popsání průměrné škodlivosti kouření vodní dýmky v závislosti na: množství a délce tahů a na časových intervalech mezi jednotlivými tahy.

Výsledky měření škodlivosti
LátkaVodní dýmkaCigaretaSkupina
Nikotin[mg]2.250,1-2,52b
Dehet[mg]2241-352a
Benyopzren[ng]5220-451
Arsen[ng]16540-1201
Berzlium[ng]653001
Nikl[ng]990víc než 6002b
Kobalt[ng]700,13-0,22b
Chrom[ng]13404-701
Olovo[ng]687034-852b
Rtuť[ng]nezjištěna32-953

Skupiny: 1 – látka je pro lidský organismus karcinogenní 2a – látka je pravděpodobně pro lidský organismus karcinogenní 2b – látka by mohla být pro lidský organismus karcinogenní 3 – látka není řazena mezi karcinogeny

Výsledky ukázaly, že nahromaděný kouř ze 100 tahů obsahuje nikotin, dehet a karcinogenní těžké kovy v alarmujících hodnotách, v mnoha případech několikrát přesahujících hodnoty obsažené v cigaretách. Spolu s oxidem uhelnatým, který nebyl v průzkumu měřen, jsou dehet a nikotin považovány za hlavní příčiny kuřáckých onemocnění (rakovina jazyka, plic, močového měchýře, onemocnění srdce…). Přesto, že se dehet v kouři vodní dýmky vyskytuje v alarmujících hodnotách ve srovnání s cigaretovým kouřem, autor studie Dr. Alan Shihadeh, asistující profesor na AUB-ústředí mechanického inženýrství, výsledky výzkumu upřesňuje: V kouři získaném ze 100 tahů z vodní dýmky se sice vyskytuje více dehtu než ve 20 cigaretách, ale cigaretový dehet má jiné složení. To je způsobeno rozdílnou teplotou spalování tabáku. Při kouření vodní dýmky dosahuje teplota přibližně 450 °C (v oblasti hliníkové folie), zatímco u cigaret bylo naměřeno až 900 °C. Dá se tedy předpokládat, že větší část kouřových kondenzátů (v případě dýmek) vzniká pro stou destilací, nikoliv pyrolýzou (tepelným rozkladem) a spalováním. Výzkumy tabákových kondenzátů vzniklých tepelným rozkladem ukazují, že tvorba nádorů a četnost vzniku mutagenů stoupá zároveň s teplotou pyrolýzy. Ve studii USJ, Dr. Chawky Harfouch a Dr. Negib Greahchan měřili hodnotu nikotinu a polycyklických uhlovodíků obsažených v kouři vodní dýmky při užití melasového tabáku. Stejně jako ve studii AUB, z průzkumu vyplynulo, že voda část nikotinu zachytí, ale nezachytí rakovinotvorné benzo(a)pyreny, klíčové složky dehtu a silné karcinogeny. Dr. Harfouch vycházel z jiných výzkumů a studií, které poukazují na stejnou hladinu nikotinu v krvi kuřáka vodní dýmky a cigaret. Dr. Harfouch zjistil, že kuřák vodní dýmky však musí vykouřit více tabáku než kuřák cigaret, aby dosáhl stejných hodnot nikotinu v krvi. Tím je vystaven vyššímu množství škodlivých látek. Přesto, že studie USJ a AUB používaly rozdílné způsoby kouření, dosáhly stejného výsledku: Voda částečně zachytí nikotin v kouři, ale na karcinogenní sl o žky dehtu má jen velmi malý vliv. Dr. Samer Jabbour kardiolog, praktický lékař a ředitel „Protikuřáckého programu“ (Quit smoking program) na AUB poznamenává: „Důsledky malého množství nikotinu ve vodní dýmce jsou sice neznámé, ale není vyloučeno, že opakované užívání může vést k závislosti.“ V každém případě opakované užívání vodní dýmky může zvýšit riziko rakoviny.

Tyto výzkumy je ovšem nutno brát pouze jako čistě orientační - byly dělány pro přesné podmínky, neznáme typ použitého tabáku, dýmky ani uhlíků. Kouření vodní dýmky je bezpochyby zdraví škodlivé, nicméně nelze použít čísla a data pouze z této studie. K určení přesných patologických jevů na organismus člověka by bylo nutno tyto výzkumy provádět pro různé scénáře, za použití různých kvalitních uhlíků a tabáku.

Obrázek

Etiketa

Zde je několik rad, jak se chovat při kouření vodní dýmky. Za dlouhá staletí se vytvořily určité rituály a pravidla, podle kterých se kuřáci vodních dýmek řídí. To samozřejmě platí jen pro muslimské státy, kde má vodní dýmka staletou tradici. U nás nejsou tyto pravidla nijak vyžadována, myslíme si však, že není na škodu se jimi řídit. Vodní dýmka si totiž rozhodně zaslouží naši úctu.

  1. Nikdy nic nepokládejte na talířek, který je pod korunkou. Samozřejmě kromě kleštiček nebo uhlíků.
  2. Nikdy nezapalujte cigaretu o hořící uhlík, v muslimských zemích byste si mohli způsobit zbytečné nepříjemnosti. A také není vhodné kouřit cigaretu při vodní dýmce, ani když ji přímo nekouříte a s kuřáky vodní dýmky si jen povídáte.
  3. Vždy při podávání šlauchu další osobě, držte šlauch tak, aby náustek směřoval stále na vás. Nesmíte bodat náustkem do další osoby.
  4. Vodní dýmka by neměla být výše než sedíte a vůbec by se neměla pokládat na stůl. Je to jak z tradičních, tak i z bezpečnostních důvodů. Mohla by se Vám převrátit.
  5. Nikdy nefoukejte úmyslně kouř nikomu do tváře. Kouř vyfukujte směrem na vodní dýmku a pokud možno nahoru!
  6. Po dokouření obtočte šlauch okolo vodní dýmky. Je to signál, že jste už skončili.
  7. Šlauch držte, pokud je to možné, v pravé ruce.
  8. Pokud má vaše dýmka více šlauchů, nikdy netahejte zároveň z více šlauchů. Vždy musí kouřit jen jeden. Ostatní musejí počkat, až na ně přijde řada a musejí mít svůj šlauch zacpaný prstem.